Hejlov - podruhé v roce 2010
Na pondělní červnový den, když roční období přecházelo do prvního letního dne, jsme s kamarádem Honzou vyrazili na letošní druhou výpravu na rybník Hejlov jehož majitelem je Jarda Těšínský. Chtěli jsme být na místě co nejdříve, tak můj oblíbený budík spustil šokující drnčení již deset minut před druhou hodinou ranní. Obléknutí a hygiena je otázkou deseti minut, a již ve dvě hodiny sedím v autě a vyrážím směr Poděbrady, abych vyzvednul kolegu Honzu. Po půlhodince cesty jsem na místě a již vidím Honzu vycházet z domova. Rychlé přivítání, naložení potřebné bagáže a vyrážíme směr Pelhřimov. Po cestě zastavujeme u benzínky na ranní kávu s cigárkem a kolem půl páté ranní jsme na místě, plni optimismu z nadcházejícího vláčkařského dne, po kratičké obhlídce již vytahujeme vše potřebné z kufru auta a přesouváme se na p
rvní stanoviště.
nikajícím guláškem. Zde jsme se sešli i s dalšími vláčkaři, kteří tu své štěstí zkoušeli součastně s námi. Byli to dvě partičky po dvou lidech, kteří měli oproti nám jistou výhodu v tom, že po celý čas lovili z lodiček. Taky to bylo znát, jejich skóre bylo oproti našemu mnohem příznivější a obě party již měli několik úlovků přes 80 cm. Mohli jsme jim jen tiše závidět. Pokecali jsme o rybách, naplnili bříška a začali se s novou nadějí chystat na odpolední lov, pro který jsme si zvolili protilehlou stranu rybníka.
se po celém rybníku ozývali radostné výkřiky a mi jsme se konečně dozvěděli že se jim podařilo zdolat parádní štiku. Honza vyzbrojil správce, který byl momentálně s námi svým fotoaparátem a poslal ho udělat pár snímků trofejní štiky. mezitím jsme došli až k přítoku, od kterého jsme si slibovali úlovek, protože to vždy bylo místo, kde se nějaký dravec vytáhnul. Bohužel opět nulový výsledek. Honza se přesunuje o místo vedle, kde se mu podaří vytáhnout dvě kudly. Já zkouším štěstí na malém Hejlově, kde se mi podaří zdolat jednu sedmdesátku. Bohužel mi není souzeno se dostat na větší míru. Mezitím se vrací správce s nafocenými snímky štiky a hned hlásí že ten krokodýl měl 121cm a 15 kg. Úžasná ryba. Pokračujeme ještě půlhodinku v házení a tělo mi začíná pěkně tuhnout. Zahlídneme jak se k nám blíží terénní vůz a již víme že nás jede navštívit Jarda Těšínský. Půlhodinku pokecáme a usoudíme že je čas si jít dát svačinku. Při cestě do mlýna na občerstvení ještě proházíme pár desítkama hodů slibná místa, podaří se nám každému vytáhnout dvě štiky ale opět mají pro nás nevyhovující rozměry. Zmordovaný dorazíme do mlýna kde již úspěšní kolegové oslavují svou trofej.
Hodinku posedíme, načerpáme trochu sil a hlavně podiskutujeme s úspěšnými borci. Čas neúprosně letí a mi domlouváme taktiku na podvečerní lov na který nám zbývá něco přes dvě hodiny, než se vydáme na cestu domů. Nebudu to prodlužovat, dnes nám bohužel větší ryby nebyli souzeny a museli jsme se spokojit op
ět jen s menšími úlovky. Únava z celodenního házení nástrah do vody je již značná a tak se s Honzou domlouváme že to pro dnešek vzdáme bez velkého úlovku. Ještě naposled se vracíme do mlýna rozloučit s úspěšnými kolegy i se správcem a popřát jim štěstí do dalšího dne, ve kterém ještě budou zkoušet štěstí na další pěkný úlovek.(Jak jsem se později telefonicky dozvěděl, tak jim opět přálo, v podobě další stodvaceticentimetrové štiky). Nás už jen čeká naskládání věcí do auta a cesta k domovu. V 0,20 se totálně zmoženej ocitám doma a tím pro mě končí dvacetihodinovej maraton o kterém jsem měl trochu jinou představu, ale přesto jsem spokojený, jak s prožitým dnem, tak i s úlovky, i když nebyli takových velikostí jak jsem si představoval. Tak snad příště!!!
Kaudik
